Dá se tajně převézt letadlem půl miliarda v bankovkách vážících čtyři sta kilogramů?

Díval jsem se onehdy na seriál televize Prima zvaný Hlasy zločinu, tentokrát věnovaný největší krádeži peněz v českých dějinách. 

V prosinci roku 2007 (tedy předvánoční době největších tržeb v obchodech) odcizil během deseti minut z budovy bezpečnostní agentury G4S na pražském Žižkově její zaměstnanec František Procházka 540 891 700 korun. Většina čtenářů tohoto blogu si sedmnáct let starou událost nepochybně dobře pamatuje, v dotyčném díle ovšem zazněla i řada velmi zajímavých informací, o nichž jsem přinejmenším já vůbec nevěděl. Je například všeobecně známo, že do sídla agentury přijel toho dne pro peníze jeho komplic Milan Čermák, a to dodávkou stejné barvy jako ty firemní, tedy bílou, s logem G4S nalepeným na bocích. Vrátný, který ji pouštěl dovnitř, se ale nepodíval na poznávací značku (neměl to pravda za povinnost, jak bylo v pořadu podotknuto), jinak by zjistil, že je liberecká, nikoliv pražská.

Moderátoři (dva redaktoři zmíněné televize zabývající se kriminálními případy) se každopádně nejdříve zaměřili na samotného Procházku. Oba se přitom pozastavovali se nad tím, že před svým nástupem do G4S byl tento samotářský člověk pocházejícího z Českolipska zaměstnán ve dvou jiných společnostech, kde se ve velkém pracovalo s penězi. Nejdřív šlo o jistou směnárnu, z níž za jeho působení zmizelo dvacet milionů korun, a poté pro změnu sázkovou kancelář, kde se ztratilo třicet miliónů, takže jej i vyslýchala policie, která jej však pro nedostatek důkazů musela zase propustit. Jak je možné, zaznělo v pořadu, že si agentura, než jej přijala, vůbec neprověřila jeho minulost? A nejen to, po dvaceti šesti směnách odpracovaných během několika měsíců na méně významném místě jej dokonce pověřila obsluhou trezoru, kde o víkendech zůstával úplně sám (ke krádeži došlo v sobotu ráno).

Do karet mu ovšem na druhou stranu hrála jedna překvapivá skutečnost, totiž že to byl naprosto nenápadný člověk, proplešatělý, obrýlený, s bříškem, prostě jakási „šedivá myš“, takže při pohledu na něj by stěží někdo hádal, že jde ve skutečnosti o nesmírně inteligentní a mazanou osobu. Moderátoři pořadu z toho vyvodili, že zřejmě nešlo o žádného „bílého koně“, který měl jen pro kohosi v pozadí vykonat špinavou práci.

I takové názory se ovšem dodnes objevují, takže podle jejich autorů už je dávno po smrti. „Osobně si myslím, že ho někdo zabil,“ vyjádřil se například jeden z našich kriminalistů (to samé se mimochodem domnívá i Procházkův otec). „Neumím si představit, že by si uměl sám takové zmizení zařídit,“ řekl dotyčný vyšetřovatel, „protože jen peníze k tomu nestačí, musel by si pořídit nové doklady, pronajmout nějaké bydlení, založit bankovní účet, pojistit auto nebo třeba občas jít k lékaři, a není pravděpodobné, že by při všech těchto činnostech nezanechal ani jednu stopu.“  

U řady našich občanů každopádně vzbudil značné sympatie, jelikož se mu tu obrovskou sumu peněz podařilo ukrást, aniž by někoho zranil či dokonce usmrtil, neměl ostatně u sebe žádnou zbraň (byl ovšem údajně skvělý karatista a v minulosti také absolvoval vojenský výcvik v Izraeli). Trochu mi to připomíná postavu Jiřího Kájínka, imponující pro změnu mnoha lidem tím, jak se mu podařilo utéct z údajně nejstřeženější české věznice v Mírově. Procházka, jemuž by mimochodem dnes bylo už devětačtyřicet let, se prostě stal jakousi celebritou ¦ a také fantomem, kdy se vyšetřovatelům případu podle moderátorů pořadu ozvalo mimo jiné přes sedm tisíc vědem, že jej prý „spatřily a na každém kroku cítily jeho energii“, a volal jim i známý hledač pokladů Josef Mužík, který ho prý potkal v lese, zatímco otec dívky, kterou si dotyčný měl brát, tvrdil, že narazil na jeho fotografii na Facebooku.    

Procházka byl po „krádeži století“, jak ji naše média nazvala (dosavadní rekord držela ta z roku 2002, kdy lupiči přepadli vůz té samé bezpečnostní agentury a připravili ji o 153 miliónů korun), naposled spatřen na letišti v německém Frankfurtu. Zda česká policie získala příslušné záběry z tamních bezpečnostních kamer nebo se k tomuto konstatování dopracovala nějakým jiným způsobem není v pořadu řečeno, nicméně při útěku (nikoliv inkriminovanou dodávkou, která se našla prázdná v pražské Libni, nýbrž svým autem, starším „ojetým“ Volkswagenem) se prý zastavil také v durynském městě Jena, jinými slovy rozhodně nejel nejkratší cestou.

Ke krádeži, jak již bylo řečeno, došlo v ranních hodinách, on však zůstal až do konce směny v práci, protože pokud by hned po naložení peněz zmizel, vyvolalo by to podezření. Přesto měl před naší policií od chvíle, kdy vyjel z Prahy, značný náskok, jelikož ta se o celé záležitosti dozvěděla až v pondělí, i když kriminalisté údajně říkají, že rozhodující jsou při vyšetřování první tři měsíce, teprve pak začíná být situace dosti beznadějná.

V pořadu byl vysloven asi správný názor, že pokud ten člověk zamířil na letiště u Frankfurtu nad Mohanem, bylo jeho konečným cílem zámoří, konkrétně americký kontinent, přičemž se zřejmě prokázal falešným pasem. V hesle Wikipedie věnované krádeži se konstatuje, že „od roku 2012 se skrýval v Dominikánské republice“ (pravá ruka Viktora Koženého Boris Vostrý se ostatně prý schovává v relativně nedalekém Belize, dříve Britském Hondurasu), i když moderátoři s odvoláním na indicie, které mají, třeba i od jiných novinářů, pouze konstatovali, že se pravděpodobně v nějaké své jachtě „plaví po Karibiku“. Pravdou je, že naši „lovci lebek“ se tam ve zmíněném roce skutečně vydali, objevili místo, kde se ukrývali uprchlí čeští podnikatelé, a sedm z nich zatkli (ostatním deseti se podařilo uniknout), ale Procházka se mezi nimi nenacházel.

Jeden z našich kriminalistů zabývajících se daným případem vyslovil názor, že ten člověk se už nikdy nenajde, protože vypadá jinak než v době krádeže, nechal si například narůst vlasy. Skutečností každopádně zůstává, že František Procházka je nehledanějším Čechem v databázi Interpolu.

Ještě víc než jeho osud mne ovšem vzrušuje, jak dostal z České republiky ty bankovky vážící téměř půl tuny. To se mu podařilo je dovézt do Frankfurtu v osobním autě? Či je snad předal někomu už ve zmíněné Jeně? Nebo je na to letiště odvezl nějakou jinou dodávkou Milan Čermák, jehož policie zatkla až v březnu 2008, tedy několik měsíců po krádeži, případně ten převoz zařizoval ještě někdo třetí, jak nevylučovali moderátoři pořadu?   

A ve Frankfurtu opravdu Procházka dostal ten obrovský balík peněz bez problémů do nějakého letadla směřujícího za oceán, když už se přitom v té době, po útocích teroristů z jedenáctého září 2001, na přepážkách výrazně zpřísnily bezpečnostní kontroly? Podle moderátorů je taková varianta dosti nepravděpodobná, i když se v této souvislosti zmínili i o jistém americkém filmu, ve kterém si pašerák dolarovými bankovkami oblepil tělo.

Mám tomu snad rozumět tak, že jeden z obou zlodějů prostě bankovky (v českých korunách, i když v té době už byla pravda naše měna konvertibilní) odvezl ještě v Německu do nějaké tamní banky (která z nich za uložení podobné částky obratem udělala VIP klienty)? V pořadu přitom nebyla vyloučena ani možnost, že Procházka nebo Čermák peníze předali někomu, kdo je tak říkajíc zlegalizoval poukázáním do vybraného daňového ráje, policie ostatně z počítače druhého z jmenovaných zjistila, že si takové státy na Googlu vyhledával.  

P.S. Bezpečnostní agentura G4S údajně po dotyčné krádeži vypsala za podání informace vedoucí k dopadení pachatele a nalezení peněz odměnu dva miliony eur. A příslušná britská pojišťovna ¦ která měla stejný zájem Procházku najít, jako naše policie ¦ byla poté, co v pražské centrále nechala pečlivě prověřit, že se opravdu nic nezanedbalo, se skřípáním zubů nucena firmě půl miliardy korun skutečně vyplatit.