Pokuste se vzít ještě v úvahu skutečnost, že se jako společnost nenacházíme ve stavu jen a jen hledání optimální formy správy věcí veřejných "ve prospěch všeho našeho lidu", a že se nejedná o společný zájem nás všech.

Celá historie je neustálým střetáváním "osobního a společného", "individuálního a obecného". A to se vůbec nezměnilo ani pro dnešek.

Vytvořit pro daný okamžik "optimální model demokracie" je pro erudované lidi záležitost "několika dnů" (viz. na svou dobu vznik americké ústavy konce 18. století ...) a není problém jej dále potupně dále kultivovat. Jenže tady k tomu chybí dostatečná celospolečenská vůle.

To, že společné zájmy postupně přetlačují zájmy individuální a demokracie se v historii vůbec lidstva prosadila, ještě neznamená, že protagonisté zájmů individuálních se jen tak vzdávají, a že dávno splynuli s davem. Stále se brání, snaží se uplatnit a jsou nuceni k tomu používat různé "pokoutné metody", které jim vždy nějak projdou (proto je tolik klamů, pokrytectví, demagogie a politikaření). Výhodou na jejich straně je, že "individuální" bylo a je vždy nositelem progrese, naproti těžkopádným valícím se masám "společného".

"Dobrá ústava a právní řád", po které voláte, by nedovolily nemístné získávání osobního na úkor společného a nemohly by tak i u nás proběhnout takové excesy, které se tady v uplynulém čtvrtstoletí udály. Proč myslíte, že se po revoluci objevilo heslo: "Je potřebné načas zhasnout"??? A také velice rychle byl zrušený trest smrti? "Bezbřehé společenské a právní prostředí" umožňuje existenci "predátorů" ve společnosti a jejich řádění dle jejich potřeb.

Takže nepodléhejte nějaké iluzi, že se celá naše společnost neskutečně trápí tím, že stále nemůže najít nějaké lepší řešení ústavy a právního řádu. Je to jen taková zákopová válka mezi individuálním a obecným, osobním a společným. A celá ta fronta se vždy čas od času posune na jednu nebo druhou stranu. Je jen otázkou, kam to bude v nejbližší budoucnosti ...???

To výše je moje reakce a odpověď na poslední komentář pana Jaroslava Limy. Špatně jsem jej po přihlášení zařadit. Omlouvám se.

Zárukou demokracie je spíše střední vrstva, kterou naši politici likvidují, a občanská společnost, kterou naši politici, včetně Václava Klause, nenávidí.

Střední vrstvu u nás likvidovali především Topolánek s Kalousek svými bonusy na zdravotní a sociální pojištění atd.

Hypoteticky: Kdyby se voliči i u nás rozhodli v naprosto demokratických volbách odmítnout ten typ demokracie, který je v EU prosazován, tedy silové prosazování imaginárních lidských práv, multikulturalismu a ekokracie, a zvolili si stranu, která by měla v programu zavedení autokratického režimu "orbánovského typu" a obnovení suverenity státu a jeho orgánů , bylo by to v rozporu s principy demokracie? Byla by to chyba demokracie nebo chyba těch, kdo uvedené europrincipy politiky v rozporu z názory většiny občanů prosazovali.

Rozlišujme věc demokracie jako systému vládnutí a věc uplatňování politiky v rámci tohoto systému.

V Maďarsku si lidé ve svobodných volbách sami vybrali politiku "orbánovského typu", Orbána si zvolili jako vůdce a ten vládne a naplňuje ji. Nic z toho není v rozporu s principy řádné ústavní demokracie.

Po uplynutí volebního období, budou-li lidé spokojení, tak si jej zvolí opět, pokud spokojeni nebudou, tak si zvolí někoho jiného. Pokud by nebyli spokojeni už v průběhu volebního období, tak by byly občanské nepokoje a plná náměstí a nebo bychom se o tom nějak jinak dozvěděli, což by mohlo vést k tomu, že by Orbán odstoupil v předtermínu a byly by nové volby.

Orbán nezavádí žádný nedemokratický režim. On jen svou zemi, v rámci svého mandátu, skutečně řídí a spravuje. A lidé, jak vidno, nejsou vůbec proti. Dostal k tomu mandát, tak dělá to, co většina od něj očekává.

Že jedná ve prospěch svého lidu a vytěsňuje podivné europrincipy (jak uvádíte) a nedává prostor euroemisarům, aby v jejich zemi šmejdili a dělali paseku, to není zpronevěření se demokracii.

Selhání je spíš na straně EU. Jednak je otázkou, "na jak demokratických principech sama stojí"? A potom, sama deformuje demokracii jako takovou, uplatňuje "nějaké evropské pseudodemokratické principy" a nátlakově je prosazuje.

Demokracie je jeden ze systémů vládnutí. Tedy držení moci a uplatňování vůle. V autokratickém systému je držitelem moci a uplatňuje svou vůli jedinec (teoreticky). V demokratickém systému je držitelem moci a uplatňuje svou vůli lid, většina (teoreticky).

Pokud bude zachovaný řádný a logický systém svobodných voleb (účelově nemodifikovaných), po čase se opakujících a tedy s možností změny, zachovaná svoboda slova, projevu a shromažďování, potom to stále systém demokracie je, byť by si lid zvolil Havla, Orbána nebo brouka Pytlíka.

Ale toto "minimum" si lide musí sami ohlídat a bojovat si za něj, třeba i na náměstích a uplatňovat svou vůli tím, že budou chodit k volbám. Jinou možnost nemají.

ˇÚnor 1948 nebyl ale výsledkem voleb z r. 1946, byl výsledkem záměrně chybně podané demise několika zkorumpovaných nekomunistických ministrů, kteří si chtěli užít penze dotované Janem Masarykem ve výši 5 milionů dolarů odstupného, vyplacených zkompromitovanému Krajinovi. Zbytek bylo divadlo pro zahraničí a pro lid.

není to třeba přeceňovat, demokratický režim není pro život člověka důležitý

Chcete se odstěhovat do Ruska?

Svobodné volby nejsou zárukou demokracie, ale jen jejím základním projevem. A v tom je rozdíl.

Jejich výsledky jsou vždy logicky odrazem aktuálního stavu dané společnosti. To, že v daný čas vyhraje někdo jiný, než by si někdo představoval znamená, "že soudruzi, kteří právě neuspěli museli někde udělat chybu". Což by za normálních okolností nemělo představovat konec světa, ale významný signál, "že by tito soudruzi měli na sobě a své politice významně pracovat".

Jestli volby v roce 1946 a události o dva roky později dopadly jak dopadly se všemi následky, je především absolutním selháním a politikařením tehdejších elit, legitimně je tehdy přehrála ulice.

Jestli Hitler a jeho strana v Německu vyhrála volby a svět přivedla do hrůzostrašné války, tak je to věcí především selhání světových elit, že Německo po velké válce přivedli do takové bídy a zoufalství a nedokázali je uhlídat, že na konci třicátých let nadnárodní kapitál a světové společenství uvrhly svět největší hospodářské krize, a také, že tyto stejné elity rozlet Hitlera podporovaly jak politicky, tak finančně a jeho válečná dobrodružství mu financovaly ... .

Pokud naše porevoluční elity v současné době úpí, že je lidé přestávají brát vážně a přiklánějí se elitám nově vznikajícím, je jen a jen jejich selháním. A jejich dnešní výroky v duchu, "co si to ta lůza vůbec dovoluje ...." jsou toho jen důkazem.

Že někdo neumí hrát mariáš a prohrává není ještě známkou toho, že by pravidla této hry a hra samotná byla špatná. Místo těch, co prohráli i kalhoty, přijdou jiní a hraje se dál. Něco jiného by bylo, kdyby ti ubožáci na základě svého neúspěchu prosadili, že taková hra, ve které dnes nevyhrávají je špatná, a proto se hrát nebude. Proti takové zvrhlosti potom stojí zato vyjít na náměstí.

Oprava, omlouvám se: Na konci dvacátých let (1929 - světová krize).