Někdy v padesátých letech uprchl z USA ing. Nadler, americký komunista, který pak nalezl zaměstnání v podniku, kam jsem asi o 10 let později nastoupil. Tehdy už jeho příběh patřil mezi nové pověsti české. V práci okázale četl RP atd., byť jeho čeština byla "žertovná".

"Šak plnyš plan?"

Ale když se jeho choť seznámila s bohatstvím tehdejšího našeho trhu, zavelela mu a jelo se zpátky. Neboť jeho drobný daňový malér už byl promlčen.

Ale čemu se tu divíme? Touha po dobrodružství nezná hranic.

Z kapitalismu do rudého hnoje může utéct jen mentálně narušený jedinec. Jako ten američan, který na letišti v KLDR roztrhal svůj pas a pak byl rád, že ho USA z toho vysekaly.

Ale. ale, kolik Čechoslováků se uchýlilo do SSSR na počátku 30. let?

V 70. letech minulého století jsem znal i jednoho Chilana, který emigroval k nám. Ukazovali ho tenkrát i v televizi ve zprávách a měli s nim krátký rozhovor. Začal pracovat na Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě. Asi po 2-3 letech se vrátil do Chile. Kolegům řekl, že raději bude žít pod Pinochetem než pod Husákem. Toto jeho vyjádření však již ve zprávách nebylo.

Nemáte to kompletní, ještě Vám chybí Řekové, možná i Vïetnamci,, Ukrajinci i Rusové, čímž myslím ti, kteří k nám nějak se dostali po r. 1945.

Ano, po prohrané občanské válce k nám někdy na konci čtyřicátých let přišlo i mnoho Řeků, a připomněl jste mi tím, že z podobného důvodu emigrovali už o deset let dřív určití Španělé do Sovětského svazu. Nepochopil jsem však, jak jste to myslel s těmi Vietnamci, Ukrajinci a Rusy, ti přece nepřicházeli z kapitalistických zemí...