Proč mají filmoví kritici sklon považovat komedie za něco méněcenného?
Když jsem si ovšem nedávno přečetl první větu jejího pravidelného sobotního sloupku zvaného Televizionář, nechtěl jsem věřit svým očím. „Proč si zrovna normalizační komedie Copak je to za vojáka…, kterou v neděli připomene ČT1, získala nadgenerační oblibu, patří k záhadám filmového světa,“ klade si totiž redaktorka otázku a s údivem dodává, že „snímek, který v roce 1987 natočil Petr Tuček“ „brzy dokonce dostane ke svým pětatřicátým narozeninám dárek, volné pokračování Copak je to za mazáka…“.
Podle mého názoru je film Copak je to za vojáka… naopak nesmírně vtipný a zábavný, přičemž velkou zásluhu na tom má jeho scénárista, protože jde o velmi inteligentní dějovou zápletku. Z příslušného hesla na Wikipedii jsem přitom s velkým překvapením zjistil, že tento člověk, Pavel Hajný, napsal také scénáře ke dvěma dalším výborným „normalizačním“ komediím, totiž Můj brácha má príma bráchu a její ještě lepší pokračování Brácha za všechny peníze, a je také jeden ze scénáristů vynikající polské sci-fi komedie z roku 1984 (tedy z doby, kdy i u našich severních sousedů byli ještě u moci komunisté) Sexmise.
Je samozřejmě třeba být objektivní, takže do jisté míry lze asi s Miroslavou Spáčilovou souhlasit, že „v době svého vzniku“ působil film Copak je to za vojáka… jako „náborový leták s propagandistickým vzkazem, že sloužit lidu v socialistické armádě neznamená pouze mužnou povinnost, ale také čest, radost a ohromnou legraci“. Nadále však hájím názor, že i tak jde o zcela nadprůměrnou komedii, která svým humorem pobaví a dokonce i trochu povznese.
Nemohu se v této souvislosti ubránit srovnání s Tankovým praporem, „prvním porevolučním československým filmem“, jak jej charakterizuje Wikipedie, takže už není „normalizační“, ale také se odehrává v naší armádě za předchozího režimu. I zde má navíc hlavní hrdina „četná milostná dobrodružství“, abychom opět citovali redaktorku příslušného deníku, jen ho tentokrát nepředstavuje Jiří Langmajer, nýbrž Lukáš Vaculík.
Také Tankový prapor se snažil být vtipný, domnívám se však, že se mu to vůbec nepodařilo (to už byli lepší Černí baroni, i když úrovně Švandrlíkovy literární předlohy nedosahovaly), přičemž v takových scénách, jako když vojáci stojící v řadě obnažují před jakousi ženou své pohlavní údy, bych jej dokonce označil za vulgární. V knize, podle níž Vít Olmer tuto rádoby komedii natočil, přitom nic podobného není, takže si myslím, že ji tam přidal autor scénáře Radek John, zajímalo by mne ostatně, zda film viděl sám Josef Škvorecký, a pokud ano, co si o něm myslel.
Celé mne to přivedlo k závěru, že filmoví kritici – takový je alespoň můj dojem - mají vůči komediím a priori poněkud přezíravý postoj, jelikož je nepovažují za skutečné umění. Teď možná vyslovím něco kacířského a budu za to stižen záplavou nesouhlasných reakcí, ale připadá mi, že jde z jejich strany o poněkud snobské povyšování nad „obyčejného“ diváka, protože dotyčný žánr bývá v kinech často hojně navštěvovaný a to je podle těchto lidí podezřelé.
Tím samozřejmě nechci tvrdit, že co komedie, to nadprůměrné dílo, za odstrašující příklad budiž naopak uvedena tvorba Zdeňka Trošky, která je přitom, pokud se nemýlím, divácky velmi úspěšná. Tady je samozřejmě vidět, jak je to celé složité, že když na nějaký snímek chodí hodně lidí, ještě to vůbec neznamená, že jde o něco kvalitního. Připomíná mi to dotaz, který jsem kdysi dávno, v roce 1986, vznesl na jednoho režiséra přítomného na karlovarského festivalu, a sice kdo má rozhodnout o tom, zda je nějaký film mimořádný, zda kritik nebo divák, a on mi odpověděl: „Ví sám Pánbůh.“
Když už je mimochodem řeč o filmových festivalech, napadá vás, kdy naposledy na nějakém vyhrála hlavní cenu komedie, třeba dokonce Zlatou palmu v Cannes? Proč na nich tak často vítězí snímky, na které se podle mého názoru nedá dívat, viz například Stav věcí německého režiséra Wima Wenderse, v roce 1982 ověnčeného hlavní cenou na festivalu v Benátkách, tedy Zlatým lvem?
V Karlových Varech mne osobně tehdy nadchly dva filmy, jednak strhující bulharské drama Milovat z trucu (dílo podobně jako jiné pocházející z této balkánské země Kozí roh podle mého názoru zcela mimořádné) a jednak nesmírně vtipná a zároveň inteligentní, divákům se nepodbízející západoněmecká komedie Muži, kterou natočila žena, Dorris Dörrie. První z nich dostal na tomto 25. ročníku festivalu alespoň zvláštní cenu poroty, ale ten druhý na seznamu čítajícím více jak čtyřicet (!) položek vůbec nefiguruje. Náhoda? Věc osobního vkusu, jak mi před časem v souvislosti s blogem, kde jsem se přiznával, že mne nikdy nijak zvlášť neoslovila tvorba Jiřího Menzela, napsal jeden čtenář?
Dobrá zpráva nakonec – v Novém městě nad Metují máme stále festival české filmové komedie, jeho už 43. ročník se uskuteční od 12. do 18. září.
Lubomír Sedlák
Portugalsko to za války hrálo na obě strany – a vyplatilo se mu to
Česká veřejnoprávní televize uvedla v pondělí velice zajímavý francouzský dokument nazvaný „Portugalsko za druhé světové války“, jehož hlavní postavou byl tamní diktátor (oficiálně jen premiér) Antonio Salazar.
Lubomír Sedlák
Nakolik za svou smrt mohl sám prezident Kennedy?
Před časem jsem na těchto stránkách psal, jak jsem trochu s nedůvěrou přistupoval k jednomu z dalších českých dokumentárních filmů o Miloši Formanovi uváděnému v televizi.
Lubomír Sedlák
Dá se tajně převézt letadlem půl miliarda v bankovkách vážících čtyři sta kilogramů?
Díval jsem se onehdy na seriál televize Prima zvaný Hlasy zločinu, tentokrát věnovaný největší krádeži peněz v českých dějinách.
Lubomír Sedlák
Nadržuje zákon nevěrným manželkám a jejich milencům?
S tématem tzv. kukaččích dětí je asi většina čtenářů blogů na www.idnes.cz dobře obeznámena, já jsem jej ale dosud sledoval jen velmi povrchně.
Lubomír Sedlák
Z letadel opravdu mohou padat lidé
Musím se omluvit Mladé frontě Dnes. Před zhruba třemi lety jsem totiž na tomto místě psal, že se prezentuje coby seriózní list, a přitom uveřejňuje zprávy, které vypadají trochu jako novinářské kachny.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Flandry jsou opět naše, hlásají separatisté. S africkou modelkou na plakátech
Krajně pravicová strana Vlámský zájem dlouhodobě usiluje o odtržení severní části Belgie. V kampani...
Prodavač si ve stánku zapojil svůj terminál, řeznictví okradl o sedm milionů
Mezi milionáře se svojí zlodějskou pílí vypracoval muž z Tachova, který podle policie...
Novorozená štěňata kdosi hodil do kontejneru, ujala se jich adoptivní matka
Šest asi dvoudenních štěňat někdo vyhodil do kontejneru na okraji Zbraslavic na Kutnohorsku. Z...
Palestinští vězni leží spoutaní nazí a v plenách, prozradily zdroje z nemocnice
Palestinští vězni jsou při pobytech v nemocnici v Izraeli drženi připoutaní na lůžku s páskou přes...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 35
- Celková karma 14,57
- Průměrná čtenost 1021x