Svého času nabídla VB samostatnost Gibraltaru. Obyvatelé to odmítli. Inu, jak kde.

Také Kurdové se marně snaží o svůj stát.

Československo bylo státem umělý. Došlo ke spojení dvou států s rozdílnou kulturou a rozdílnou historií. Slovensko původně Horní Uhry byl stát, který si vymyslel svoji řeč a i název. Od prvního dne, kdy došlo ke spojení docházelo k rozbrojům ze strany Slováků, kteří chtěli samostatnost. Tu svoji touhu po samostanosti realizovali v devadesátých ltetech. Jugoslavie bylo rovněž nedobrovolné spojení několika států s rozdílnou kulturou ve kterém mělo navrch Srbsko. Slovinsko nebylo dobyto zdůvodnu, že Slovinsko se dokázalo ubránit, využívající hornatý terén, který je chránil.

V moderní demokracii by mělo být ukotveno právo na separaci, která by neměla být zdola omezená.

Zajimavy clanek, jen ho kazi par vyraznych chyb - v Biafre opravdu nezahynulo 100 milionu muzu - zabit 100 milionu lidi zvladli jedine komuniste pri budovani jejich rudeho raje., v Athenach nebyla fasisticka vlada, ale vojenska junta, a i ve Slovinsku byla obcanska valka - trvala sice jen 7-10 dni, presto i Slovinsko bylo napadeno Jugoslavskou armadodu rizenou Milosevicem.

Děkuji za upozornění na ten překlep, má být samozřejmě sto tisíc. Pokud se ovšem týká Vaší druhé připomínky, dovoluji se zeptat, jaký je podle Vás rozdíl mezi "fašistickou vládou" a "extrémně pravicovou vojenskou juntou" (v anglické Wikipedii "far-right military junta"). Pokud se pak týče Vaší třetí výtky, napsal jsem, že se Slovinsko vyhnulo několik let trvající občanské válce plné násilí.

určitě zajímavé téma, zvlášť s ohledem na vývoj v některých evropských zemích (UK, B, E). Souhlasím jak s panem Jandou (i když pokud by se jednalo o členský sát EU, tak asi vojenské řešení nepřipadá v úvahu), tak i s panem Odložilíkem. Tam bych asi ještě přidal, že pro oddělení části území podle mezinárodního práva je asi potřebné, aby daná (kon)federativní část byla již subjektem mezinárodního práva, což třeba nastalo při vytvoření ČSFR (do té doby byla ČSSR federací jen deklaratorně). Z těch jmenovaných zemí bych řekl, že asi nejblíž je k tomu Belgie.

Mám tomu rozumět tak, že Česká republika byla už před rozpadem Československa "subjektem mezinárodního práva"?

Já bych v tomto případě nemluvil o právu, ale schopnosti.

Schopnosti ekonomicky, diplomaticky a případně vojensky odtržení ustát. Případné odtržení je prostě věc reálné politiky, ne nějakého vyššího práva či spravedlnosti.

Bohuzel.

To je otázka, na kterou je těžké odpovědět a vůbec nelze čekat, že by lidé došli ke konsenzu.

Přidejme mezi příklady odtržení Československo, které se odtrhlo od R-U, a tím způsobilo jeho rozpad. Přidejme tam Krym. Někteří věří, že se odtrhl a pak připojil k Rusku. Dodal bych k těmto případům Panamu, to byla původně částí Kolumbie a k její osamostatnění v roce 1903 aktivně pomohlo vojenské námořnictvo USA. Možná bychom mohli přidat Tchajwan, který Čangajšek odtrhl od Číny.

Odpověď na položenou otázku si netroufám dát. Jen bych dodal, že v mnoha případech odtržení vedlo k úspěšnému rozvoji, v mnoha případech nikoliv. Někde jsem četl. že většina států, které se odtrhly od Ruska, má nižší životní úroveň než Rusko. Pak bych ještě dodal, že když někde je více drobných států, stanou se snadnou kořistí velkého dravce. To je náš případ. Prvá republika vydržela 20 let, pak ji pohltilo Německo a pak po krátké samostatné epizodě ji ovládl Sovětský svaz. Když toto vezmeme v potaz, pak asi nikdo nenajde přijatelnou odpověď na položenou otázku.

Rezoluce Valného shromáždění OSN č. A/68/L.39í referendum na Krymu prohlásila za ilegální a potvrdila Krym jako integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy. Základním problémem zůstává, že krymský parlament neměl nikdy k podobnému kroku dostatečné zákonné zmocnění. Čl. 92 odst. 13 a 18 ukrajinské ústavy jasně stanoví, že státní hranice a teritoriální struktura země mohou být určeny a ustanoveny pouze a jenom ukrajinskými zákony. Ústava neupírá lidu možnost rozhodnout o těchto záležitostech formou referenda, nicméně toto referendum musí být vyhlášeno příslušnými státními orgány, a jelikož se jedná o záležitost dotýkající se celého státu, musí mít taktéž možnost se k němu vyjádřit všechny osoby, které jsou nadány volebním právem. Referendum vyhlášené krymským parlamentem tak v otázce zákonnosti selhává v několika aspektech – nevyhlásil jej k tomu legitimní státní orgán a možnost zúčastnit se jej byla omezena striktně na obyvatele krymské oblasti. Vstup ruských ozbrojených jednotek a postupné obsazování krymských správních úřadů je závažné porušení mezinárodního práva, a to především za porušení zásady svrchované rovnosti a principu teritoriální suverenity. Z pohledu ukrajinského práva bylo uspořádání referenda a vyhlášení nezávislosti protiprávní. Z pohledu mezinárodního práva nelze považovat smlouvu o přistoupení mezi Autonomní republikou Krym a městem Sevastopol na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé za platnou a svým vstupem na území krymského poloostrova a zahájením správy nad touto oblastí porušila Ruská federace kogentní normy mezinárodní práva. Potud právo

Aby se část státu mohla odtrhnout, musí nejprve místní právo porušit, protože možnost odtržení části vlastního území zákony žádného státu neumožňují. Výjimku možná tvoří některé federace, ale nejsem si jist, poklidné rozdělení Československa bylo asi světlou výjimkou.